Věřit si!

12. dubna 2013 v 23:35 |  My life
Musím uznat,že na to,s čím bojuju a jak přemýšlím,mám docela vtipnou adresu blogu...naprosto ke mně nehodící seSmějící se

Takže jsem tu po dlouhé době zpátky a...kde začít?
Znáte ten pocit,kdy toho na srdci máte strašně strašně moc,ale nevíte jak to vše napsat,říct,jak začít?

O tom kde teď jsem a co dělám za práci ví ti,kteří sem dříve občas zavítali,o tom se tu ale moc rozepisovat nebudu,kdo ví,víMrkající
Chci psát o sobě,svých pocitech,problémech...Opravdu teď na blízku nemám nikoho,s kým bych mohla o všem otevřeně mluvit.A jelikož sem byla zvyklá pořád někoho takového mít,je to pro mě hodně těžké.Takže budu prudit vásNevinný
jsem tu,v ,,cizím prostředí", už 7 měsíců,neskutečně to utíká.Za tu dobu jsem si z toho vzala velkou spoustu pozitivního,umím jinak přemýšlet,mám více trpělivosti,němčinu mám skvělou.Ale toho negativního je bohužel více.
Tím největším problémem,ze kterého teď pramení všechny ostatní,je pocit méněcennosti.Zní to jako blbost,já vim.Doteď jsem si to taky myslela...ale u mě je to už opravdu obrovský problém.Někdy je mi lépe,ale když to na mě padne,mám pocit,že jsem uplně ten poslední člověk na světě,že kdybych chcípla,najdou mě až se o mě někdo přerazí,nenávidím se a připadám si jako hnusná nechtěnná a nepotřebná husa.Co pocit...já tomu věřím,jsem o tom přesvědčená.Nikdy jsem si nepřipadala něco víc,často jsem se ani necítila ve stejném postavení jako moji vrstevníci,ale tak méněcenná a nechtěná jako teď,to ještě nebylo.Vím,čím to je...je to hodně způsobeno mým postem tady,postem uklízečky,služky v cizí rodině.
Jsem člověk,který potřebuje pozornost.Pozor,ne být středem pozornosti!!!To nesnáším!Ale jakmile se mi nedostává mezi lidmi pozornosti,okamžitě se stahuju do sebe a je tu zas ten děsný pocit prázdony uvnitř mě.Pocit,že jsem nic,nikdo,že nikam nepatřím.Potřebuju uznání.Tím opět nemyslím,aby kvůli mému dobře splněnému úkolu dělali ohňostroj.Největším uznáním je pro mě slovo DÍKY.A to moc často neslyším...
Dřu tady jako mezek,ale přijde mi,že se to přehlíží.Důkazem toho je jeden příklad-vytřu podlahu a pár minut na to se vrátí paní z práce,přijde domu v botách od bahna a projde si celý dům...v pohodě,však já to udělám znova,že?Tohle bolí,strašně...jenže oni to přehlíží.
Vím,že mě mají rádi,jsou i chvíle,kdy mi řeknou,že jsem super,milá,že jsou šťastní že mě tu mají...ale nikdy se MĚ nikdo nezeptá,jak se daří mně.Jetsli je všechno doma v pořádku,jestli mě něco netrápí.Jasně,není to jejich povinnost,já jim přijela pomáhat a dostávám za to peníze,ale podle mě je to lidskost...i já jsem člověk,ne jen poskok a taky mi nemusí být zrovna hej a že mi v 60% dne není.
Nikdo se mě nezeptá,co doma...mám rozhádanou půlku rodiny,taťka nemluví se svýma rodičema už půl roku,nenavštěvují se,utíkají před sebou.3 týdny jsme teď čekaly na výsledky,zda má mamka nádor na krku,brácha čeká na výsledky testů na jednu nevyléčitelnou (ne životu nebezpečnou)nemoc...není to lehký.Naši mi píšou o situaci doma,babička jedna mi píše taky,ale její verze je třeba jiná,do toho mi píše teta zase s jinou verzí a já mezi tím lítám jako hadr na holi.Jsem tu sama a tohle vše pro mě není jednoduché kor s tou prsací do toho.
Hodně mi tu kolísá nálada,směju se a najednou se musím jít zavřít do pokoje a udusit v polštáři náhlý nával pláče.Pak umyju oči,nasadím svůj již velmi dobře natrénovaný falešný úsměv a vše je zase ,,ok".
Chybí mi obejmutí,vidím tu,jak milují své děti a já jim to z celého srdce přeju.Ale je strašně těžké vidět,jak se spolu mazlí,pusinkují a já sedim vedle v křesle a...jsem zase to velké NIC.
Třeba dnes odlétali oba dospělí brzy ráno pryč a nechali nám vzkazy na stole.Děti tam měly od maminky,že je nekonečně miluje a jsou její zlata!A já?Prý prosí o převléknutí postele...ano,jasně,jsem tu od toho,ale sakra copak to jde v takovém případě cítit se jinak,než jako podřadná služka??
A jídlo?To je kapitola sama o sobě...o tom v příštím článkuMrkající

Děkuju,že jsem se mohla vypsat a papaLíbající
 


Komentáře

1 Kiyomi Kiyomi | Web | 13. dubna 2013 v 20:10 | Reagovat

pche :D a ja nemám vtipnú a nehodiacu sa ku mne adresu, že ? XD  fitspolifestyle - jak keby som žila zdravo, cvičila a išla všetkým príkladom.... mala by som si to zmeniť na WWW.blogjednejtrosky.blog.cz ....alebo dač podobné...zlato, nič nikdy nieje dokonalé a ja mám teraz tiež také obdobie že samý problém...ale budem stáť pri tebe , keďže si späť !!:)

2 Rezzy Rezzy | Web | 14. dubna 2013 v 7:51 | Reagovat

Jojo, takové věci jsme taky brali... už nevím kdy, ale matně si některé z těch hrůz vybavuji :D
Páni, už sedm měsíců, to fakt letí! Věřím, že to musí být těžké a já teda nevím, jestli bych někde sama takhle dlouho vydržela :-O A nenašla sis tam třeba nějaké kamarádky, se kterými by sis o tom mohla popovídat? Nebo to tam lidi nechápou? :( Asi každému by to nedělalo dobře, na druhou stranu můžeš být na sebe i pyšná, však se podívej, kolik toho zvládáš a jak dlouho už tam jsi! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama